Jdi na obsah Jdi na menu
 


SMÍRČÍ KŘÍŽE,HRANIČNÍ KAMENY A CELNÍ ZNAMENÍ

3. 4. 2008

Mezi drobnými památkami v přírodě zaujímají zvláštní postavení kamenné kříže, u nás většinou nazývané smírčími kříži. Jsou zhotoveny z jednoho kusu kamene a jejich podoba odpovídá rozdílné řemeslné dovednosti tvůrce. Někdy jde jen o kameny přizpůsobené několika údery sekáčem do tvaru kříže, jindy prozrazují již vysokou profesionální úroveň práce kameníka. Necelá polovina křížů je opatřena vysekaným obrazcem kříže, nářadí nebo zbraně, nebo krátkým textem a letopočtem.

Výzdoba, význam vysekaných nápisů, místní pověsti a tvarosloví křížů jsou stejné i u dalších druhů kamenných křížů, které jsou reliéfně nebo basreliéfně vysekány na plochých čtyřúhelníkových nebo kruhových kamenech a které rovněž zahrnujeme mezi smírčí kříže.

Obrazek

Smírčích křížů je v západních Čechách požehnaně, ba dokonce nejvíce v naší malé republice. Jsou to kamenní svědci časů dávno minulých, připomínající nám nešťastné události, které se staly na místech, kde jsou vztyčeny. O některých se ještě dnes můžeme dozvědět, jaká že událost se zde odehrála, či jaká pověst se k onomu místu vztahuje a o některých už bohužel nevíme nic. Jsou to jen mlčící a tajemní svědci, kteří v sobě skrývají energii oné události. O jejich vzniku existuje řada teorií, ta nejpravděpodobnější je asi tato: Na místě kde, se stal nějaký mord, přepadení, oloupení či jiná nešťastná událost (trestný čin), byl vztyčen takovýto kamenný kříž, a to buď samotným pachatelem nebo na jeho vlastní náklady. Vše se dělo na základě tzv. smírčích smluv, které byly sepsány mezi stranou škůdce a poškozeného. Tyto smlouvy obsahovaly určité body, na kterých se znepřátelené strany dohodly, respektive, které strana poškozeného požadovala. Například: nechat odsloužit několik svatodušních mší za duši zavražděného, nebo vykonání poutě do Říma a pod., nakonec i postavení samotného kříže. To je ale jen jedna z teorií, pojmenujme to „trestní právo ve středověku“.


 

Na našem území a obecně v Evropě totiž od středověku až do třicetileté války v 17. století v právním řádu přežíval nedostatek veřejné iniciativy při pronásledování trestných činů včetně těch nejzávažnějších. V tehdejší době, kdy ještě neexistovala policie v dnešním slova smyslu, se totiž pachatel mordu dostal častěji před soud ne kvůli obžalobě zástupcem státu či obce, ale aktivitou soukromé osoby, většinou příbuzného oběti. Ten měl v podstatě dvě možnosti - buďto vraha zažalovat u soudu a žádat hrdelní trest, nebo se s ním domluvit mimosoudně na jakémsi odškodnění a finanční kompenzaci, což znamenalo, že se pachatel vyhnul jakékoliv další právní odpovědnosti. Soud dokonce často i během líčení apeloval na žalující stranu, aby této možnosti využila.

K tomu docházelo uzavřením takzvané smírčí smlouvy, která měla právní sílu a vylučovala trestnost pachatele. Podle starého českého zemského práva existovala i další možnost, kdy soud, respektive žalobce žaloval jednak pro zabití, dobovým termínem "poháněl z hlavy", a vedle toho ještě žádal tzv. "příhlavní peníze" jako finanční odškodnění. Uzavřít smírčí smlouvu bylo dokonce možné i po vynesení rozsudku smrti těsně před popravou.

 

Kdo bude za svůj čin popraven a kdo se bude moci vykoupit penězi a postavením kamenného kříže, neurčovalo jen zemské trestní právo, ale také práva městská. Konečně, ani zemské zákony v Čechách nebyly stejné jako na Moravě. Byl to pěkný zmatek. V Čechách se městské právo řídilo povětšinou saským městským právem, zvaným též magdeburské. Výjimkou bylo Chebsko, které se ke Království českému definitivně připojilo až ve 14. století, do té doby spadalo pod zemské právo svaté říše římské, a přesto je zde hustota křížů a stél snad největší v zemi.

Přesně určit, od kdy se kamenné kříže jako důkaz pokání začaly budovat, nejde, zato lze poměrně přesně označit dobu, po které už uzavírání smírčích smluv nebylo možné. V oblastech podřízených zemskému právu to bylo po ukončení třicetileté války s utužením panovnického centralismu. Tam, kde platilo městské právo, sice k podobnému uzákonění došlo již v roce 1579 v Koldínově zákoníku, ten však pro odpor severočeských měst dlouho nebyl uznáván a všeobecně začal platit také až na počátku 17. století.

 

IKONOGRAFIE KŘÍŽŮ

Necelá polovina smírčích křížů je opatřena petroglyfem. Na kamenech nacházíme obrazce nářadí, znamenající zřejmě profesi člověka, který vstoupil do události, jež se smírčího kříže týkala. Častým motivem je sekera, dále nůž, kladivo, mlátek, ruční vřeteno, kolovratové vřeteno, soukenické nůžky, soukenická střela, tkalcovský člunek, krejčovské nůžky a kleště. V jednotlivých případech se objevuje žehlička, pluh a vůz s rejdem.

Zbraně snad symbolizují vražedný předmět. Nejčastěji jsou zastoupeny chladné zbraně všech typů, v několika případech kuše, v jednom případě jezdecká pistole a puška.

Vysekané kříže doplňují trojrozměrné objekty a často se opakovaně objevují na ramenech křížů, nebo v jednotlivých polích křížových kamenů.

Letopočty a nápisy jsou častěji německé, na Moravě a ve vnitřních Čechách české. Latinský nápis nalezen nebyl. Obsahem textů je poručení duše zabitého bohu nebo krátký popis události. Někdy byl nápis pořízen dodatečně a časově s postaveným křížem nesouvisí. Kamenické značky se na křížích nenašly.

DATOVÁNÍ

Určit stáří smírčích křížů je velmi obtížné vzhledem k vysokému stupni eroze materiálu, která u některých objektů stírá jejich obrysy.

Přijmeme-li za svou myšlenku, že kamenné kříže jsou hmotnými památkami právní kultury, můžeme je zasadit do 14., 15., a 16. století.

Málo napovídají shodné rysy s architekturou a v případech řemeslného zpracování i obliba určitého výrazu křesťanského symbolu ve své době. Časový posun uměleckých hledisek v Evropě a okolnost, že se na výrobě křížů podíleli kameníci ze stavebních hutí, venkovští kameníci i prostí lidé, mají za následek širokou škálu různých podob. Můžeme je roztřídit nejvýše do dvou skupin: na starší, robustní, pravoúhle opracované kříže latinského typu a na mladší, většinou subtilnější kříže, často s okosenými hranami, řeckého a někdy i klínového typu. Tvar smírčího kříže je zřejmě ovlivněn i krajovými zvyklostmi.

Použití petroglyfů k časovému zařazení může vycházet z typologie zbraní. Lze totiž spolehlivě rozlišit meče silné a štíhlé, kord, palaš a šavli a podle nich učit dobu, kdy se převážně používaly. Podobně lze přihlédnout k typologii seker, které se často vyskytují. Jako časové mezníky mohou sloužit také určité vynálezy a doba, kdy se rozšířily /vůz s rejdem po roce 1400, kolovrat po roce 1500, jezdecká pistole po roce 1600/. Každý pokus o datování musí být pečlivě prověřen a musí být v relaci s dalšími poznatky. Jsou známy případy, kdy objekt byl opatřen nápisem, který se stářím kříže nesouvisel a připomínal jinou událost, například násilný čin, jenž se stal v jeho blízkosti.

TOPOGRAFIE KŘÍŽŮ

Následující závěry vycházejí ze statistického zpracování souboru popisů kamenných křížů a křížových kamenů uložených v centrální evidenci ašského muzea.

Kamenné kříže se nacházejí po celé Evropě. Na území České republiky se vyskytují na místech středověkého osídlení. Krajina ve středověku neosídlená kamenné kříže nemá /na příklad centrální Šumava/. Malá hustota tehdejšího osídlení znamená i menší výskyt křížů. Výjimkou je Praha a její širší okolí. V tomto prostoru probíhal v minulosti rozsáhlý stavební rozvoj a obrovské úpravy terénu v souvislosti s budováním silniční a železniční sítě a je možné, že tyto  kříže a kamenné stély vzaly za své při stavbě silnic a dalších úpravách krajiny.

 Některé ukradli zloději, kteří je vesměs úspěšně pašují do zahraničí, zvláště do Německa. Na druhou stranu se neustále objevují kříže nové. Nejvíce takových objevů přichází poslední dobou z východních Čech, což odporuje zažitému názoru, že tvůrci křížů na našem území byli ponejvíce němečtí kolonisté. Konečně na vzrůstající zájem o tuto zajímavou část národní historie zareagovali i někteří vydavatelé map. V posledních vydáních série Klubu českých turistů jsou už například na mapách pro rozlišení od božích muk označeny smírčí kříže speciální značkou.

 

HRANIČNÍ KAMENY A CELNÍ ZNAMENÍ

Ne všechny kamenné kříže a stély, které nacházíme, však vznikly jen v souvislosti se smírčími smlouvami mezi pozůstalými a vrahy. Ukazuje se, že hodně křížů postavili příbuzní na památku a pro klid duše zemřelého, někdy jako varování pro poutníky na místě nešťastné události, kterou nápisy nebo symboly na kamenech vysvětlují. Dozvídáme se tak, že na místě došlo ke smrti pádem stromu, přejetí vozem, usmýkání koňmi, zabití bleskem, závalem pod tunami bláta nebo hlíny a umrznutí. Poměrně časté jsou tyto kameny a kříže na Vrchovině v okolí Jihlavy, Žďáru, Třebíče, Pelhřimova a Humpolce nebo na Moravě v okolí Olomouce, Brna a Uherského Hradiště.

Některé kříže či kamenné stély se dají vysvětlit či dokonce historicky doložit jako prastaré hraniční kameny. Jinou zajímavostí je, že v některých kamenných křížích, zvláště ve východních Čechách, nalezneme stejně jako v prastarých keltských hraničních kamenech zvláštní vyhloubené otvory. Zatímco význam, jaký měl otvor u Keltů, neznáme, podle našich prapředků měl důlek zázračnou moc. Věřilo se například, že pokud dívka do tohoto otvoru o půlnoci zastrčí pár vlasů toho, na koho si myslí, spolehlivě to v onom šťastlivci vzbudí vášeň a lásku. V severních a západních Čechách se zase věřilo, že z něho vyškrábaný prach má uzdravovací schopnosti.

Někdo kamenné kříže přisuzuje misijní cestě Cyrila a Metoděje. Údajně měly tyto kameny ukazovat

směr jejich putování. Na rozdíl od jiných zemí se však žádný z kamenů na našem území k této variantě nedá historicky přiřadit. Ze stejného důvodu je nutno odmítnout i teorii, podle které jsou kříže symbolem germanizace. Stačí se totiž podívat na mapu výskytu křížů a stél, abychom okamžitě viděli, že se s těmito památkami můžeme setkat nejen v oblastech dříve obydlených sudetskou menšinou, ale i v krajích ryze českých, a dokonce i v těch částech Německa, které dříve byly součástí Čech. Jeden z takových důkazů můžeme najít na hradě Ojvín v Lužici, který kdysi patřil Karlu IV. Pod berličkovým křížem vyrytým do skály je dodnes patrný letopočet z roku 1336, kdy celé území bylo nejen pod českou nadvládou, ale původní obyvatelstvo netvořili Němci, ale naši lužickosrbští "bratránci".

Některé kříže vzniklé v 17. století byly vztyčeny z náboženských důvodů na oslavu vítězství katolíků. Také otřesné zážitky ze třicetileté války se odrazily v tradici smírčích křížů. Podle pověstí jsou pod některými pohřbeni v boji zabití či jinak zamordovaní švédští vojáci, např. na Českolipsku. Krásný pískovcový kříž u Velenic říká, že zde byl zabit místní sedlák, jehož pacholek zběhl k nepřátelskému vojsku.

Utrpení z jiné války, která se přehnala přes naše území, dosvědčuje kamenná deska s reliéfem kříže a vytesanou kuší. I když tomu vyrytý letopočet 1665 odporuje, pověst říká, že zde, pod kopcem Tábor v okrese Jičín došlo ke krvavému boji mezi rakouskou a pruskou hlídkou. Na některých místech muselo v minulosti opravdu dojít k bojům, protože když se na konci 19. století pod vlivem módního zájmu o kamenné kříže pod "válečnými" kameny začalo kopat, našly se tu lidské kosti, zbraně nebo dokonce součásti válečnické výstroje. Jedním z míst, kde byly pod smírčími kameny nalezeny a vykopány pozůstatky obětí útoků, je i kamenný, 70 cm vysoký kříž s letopočtem 1700 u potoka Černá na Jičínsku, kde neznámý vrah zákeřně zastřelil z oken brodské hospody jízdního kurýra.

Ačkoliv mezi kamennými kříži jsou početně zastoupeny jen několika procenty, jsou kruhové křížové kameny velmi zajímavé. Vyskytují se až na nepatrné výjimky v západních Čechách. Podle jedné z teorií to jsou zbytky celních znamení na starých kupeckých cestách. Velmi nápadná je jejich podoba s bretaňskými keltskými náhrobními kameny. Jeden z nejmajestátnějších "keltských" kamenů je obrovská, více jak 135 cm vysoká kamenná stéla s trojicí kruhů s vytesanými kříži, která má naprosto věrné kopie nejen v západní, ale i jižní Francii. Stojí usazená na kraji lesa mezi skalami u Lubence na Rakovnicku. Jen o několik kilometrů dále u Ležky najdeme další skvěle zachovalou kruhovou stélu na klínové základně s vytesaným berličkovým křížem, vysokou 120 cm.

Největší z nich, vynikající pozdně gotická kamenická práce, je 142 cm vysoký kruhový kámen s vytesanými otvory napodobujícími kružbu gotických oken, který nalezneme na nádvoří hradu Loket.

Ne vždy však teorie o celních znameních může obstát. V Bezděkově u Tachova je další keltský kříž, neobyčejně plasticky zarostlý do kořenů staré lípy, na žádné obchodní cestě ale neleží. Nedaleko Tachova, v obci Vítkov, stojí hned dvě "keltské" kruhové stély. Podle místních lidí jde o tzv. husitské kříže, protože v těchto místech tábořila husitská vojska před vítěznou bitvou s křižáky. Protože však mají na zadní straně vyrytý symbol rychtářského práva (žezlo a sekeru), je možné, že skutečný důvod jejich vzniku musíme hledat v uplatňování starého práva svobodných hraničářů z Českého lesa.

Podobně záhadně se tváří kruhová keltská stéla v křoví na opuštěné silničce za Lomem u Tachova s vytesaným klínovým křížem a výstražným znamením na boku, tvořeným mečem a uťatou rukou. Zdá se, že na tomto místě došlo k useknutí ruky nepoctivému lapkovi.

Ať už ale byly důvody pro vznik smírčích kamenů, stél nebo křížů jakékoliv, dnes jsou to vzácní a tajemní svědci historie. Za svými chladnými a mlčícími obrysy skrývají utrpení, bolest, krev a žal a stále varují oním latinským Memento mori - Pamatuj na smrt a buď druhému přítelem, ne vlkem.



Zdroj informací:

 

http://www.smircikrize.cz/krize/obrazky.htm

 

http://krize.muzeum-as.cz/cl10.htm

 

http://zeth4beatz.blog.cz/0706/tajemstvi-smircich-krizu

 

Patron ročník 16 4/2005