SMÍRČÍ KŘÍŽE,HRANIČNÍ KAMENY A CELNÍ ZNAMENÍ
Mezi
drobnými památkami v přírodě zaujímají zvláštní postavení kamenné kříže, u nás
většinou nazývané smírčími kříži. Jsou zhotoveny z jednoho kusu kamene a jejich
podoba odpovídá rozdílné řemeslné dovednosti tvůrce. Někdy jde jen o kameny
přizpůsobené několika údery sekáčem do tvaru kříže, jindy prozrazují již
vysokou profesionální úroveň práce kameníka. Necelá polovina křížů je opatřena
vysekaným obrazcem kříže, nářadí nebo zbraně, nebo krátkým textem a letopočtem.
Výzdoba, význam vysekaných nápisů, místní pověsti a tvarosloví křížů jsou stejné i u dalších druhů kamenných křížů, které jsou reliéfně nebo basreliéfně vysekány na plochých čtyřúhelníkových nebo kruhových kamenech a které rovněž zahrnujeme mezi smírčí kříže.
Na našem území a obecně v Evropě totiž od
středověku až do třicetileté války v 17. století v právním řádu přežíval
nedostatek veřejné iniciativy při pronásledování trestných činů včetně těch
nejzávažnějších. V tehdejší době, kdy ještě neexistovala policie v dnešním
slova smyslu, se totiž pachatel mordu dostal častěji před soud ne kvůli
obžalobě zástupcem státu či obce, ale aktivitou soukromé osoby, většinou
příbuzného oběti. Ten měl v podstatě dvě možnosti - buďto vraha zažalovat u
soudu a žádat hrdelní trest, nebo se s ním domluvit mimosoudně na jakémsi
odškodnění a finanční kompenzaci, což znamenalo, že se pachatel vyhnul
jakékoliv další právní odpovědnosti. Soud dokonce často i během líčení apeloval
na žalující stranu, aby této možnosti využila.
K tomu docházelo uzavřením takzvané smírčí
smlouvy, která měla právní sílu a vylučovala trestnost pachatele. Podle starého
českého zemského práva existovala i další možnost, kdy soud, respektive žalobce
žaloval jednak pro zabití, dobovým termínem "poháněl z hlavy", a
vedle toho ještě žádal tzv. "příhlavní peníze" jako finanční
odškodnění. Uzavřít smírčí smlouvu bylo dokonce možné i po vynesení rozsudku
smrti těsně před popravou.
Kdo bude za svůj čin popraven a kdo se bude
moci vykoupit penězi a postavením kamenného kříže, neurčovalo jen zemské
trestní právo, ale také práva městská. Konečně, ani zemské zákony v Čechách
nebyly stejné jako na Moravě. Byl to pěkný zmatek. V Čechách se městské právo
řídilo povětšinou saským městským právem, zvaným též magdeburské. Výjimkou bylo
Chebsko, které se ke Království českému definitivně připojilo až ve 14.
století, do té doby spadalo pod zemské právo svaté říše římské, a přesto je zde
hustota křížů a stél snad největší v zemi.
Přesně určit, od kdy se kamenné kříže jako
důkaz pokání začaly budovat, nejde, zato lze poměrně přesně označit dobu, po
které už uzavírání smírčích smluv nebylo možné. V oblastech podřízených
zemskému právu to bylo po ukončení třicetileté války s utužením panovnického
centralismu. Tam, kde platilo městské právo, sice k podobnému uzákonění došlo
již v roce 1579 v Koldínově zákoníku, ten však pro odpor severočeských měst
dlouho nebyl uznáván a všeobecně začal platit také až na počátku 17. století.
IKONOGRAFIE KŘÍŽŮ
Necelá polovina smírčích křížů je opatřena
petroglyfem. Na kamenech nacházíme obrazce nářadí, znamenající zřejmě profesi
člověka, který vstoupil do události, jež se smírčího kříže týkala. Častým
motivem je sekera, dále nůž, kladivo, mlátek, ruční vřeteno, kolovratové
vřeteno, soukenické nůžky, soukenická střela, tkalcovský člunek, krejčovské
nůžky a kleště. V jednotlivých případech se objevuje žehlička, pluh a vůz s
rejdem.
Zbraně snad symbolizují vražedný předmět.
Nejčastěji jsou zastoupeny chladné zbraně všech typů, v několika případech
kuše, v jednom případě jezdecká pistole a puška.
Vysekané kříže doplňují trojrozměrné
objekty a často se opakovaně objevují na ramenech křížů, nebo v jednotlivých
polích křížových kamenů.
Letopočty a nápisy jsou častěji německé,
na Moravě a ve vnitřních Čechách české. Latinský nápis nalezen nebyl. Obsahem
textů je poručení duše zabitého bohu nebo krátký popis události. Někdy byl
nápis pořízen dodatečně a časově s postaveným křížem nesouvisí. Kamenické
značky se na křížích nenašly.
DATOVÁNÍ
Určit stáří smírčích křížů je velmi
obtížné vzhledem k vysokému stupni eroze materiálu, která u některých objektů
stírá jejich obrysy.
Přijmeme-li za svou myšlenku, že kamenné
kříže jsou hmotnými památkami právní kultury, můžeme je zasadit do 14., 15., a
16. století.
Málo napovídají shodné rysy s
architekturou a v případech řemeslného zpracování i obliba určitého výrazu
křesťanského symbolu ve své době. Časový posun uměleckých hledisek v Evropě a
okolnost, že se na výrobě křížů podíleli kameníci ze stavebních hutí, venkovští
kameníci i prostí lidé, mají za následek širokou škálu různých podob. Můžeme je
roztřídit nejvýše do dvou skupin: na starší, robustní, pravoúhle opracované
kříže latinského typu a na mladší, většinou subtilnější kříže, často s
okosenými hranami, řeckého a někdy i klínového typu. Tvar smírčího kříže je
zřejmě ovlivněn i krajovými zvyklostmi.
Použití petroglyfů k časovému zařazení
může vycházet z typologie zbraní. Lze totiž spolehlivě rozlišit meče silné a
štíhlé, kord, palaš a šavli a podle nich učit dobu, kdy se převážně používaly.
Podobně lze přihlédnout k typologii seker, které se často vyskytují. Jako
časové mezníky mohou sloužit také určité vynálezy a doba, kdy se rozšířily /vůz
s rejdem po roce 1400, kolovrat po roce 1500, jezdecká pistole po roce 1600/.
Každý pokus o datování musí být pečlivě prověřen a musí být v relaci s dalšími
poznatky. Jsou známy případy, kdy objekt byl opatřen nápisem, který se stářím
kříže nesouvisel a připomínal jinou událost, například násilný čin, jenž se
stal v jeho blízkosti.
TOPOGRAFIE KŘÍŽŮ
Následující závěry vycházejí ze
statistického zpracování souboru popisů kamenných křížů a křížových kamenů
uložených v centrální evidenci ašského muzea.
Kamenné kříže se nacházejí po celé Evropě.
Na území České republiky se vyskytují na místech středověkého osídlení. Krajina
ve středověku neosídlená kamenné kříže nemá /na příklad centrální Šumava/. Malá
hustota tehdejšího osídlení znamená i menší výskyt křížů. Výjimkou je Praha a
její širší okolí. V tomto prostoru probíhal v minulosti rozsáhlý stavební
rozvoj a obrovské úpravy terénu v souvislosti s budováním silniční a železniční
sítě a je možné, že tyto kříže a kamenné stély
vzaly za své při stavbě silnic a dalších úpravách krajiny.
Některé
ukradli zloději, kteří je vesměs úspěšně pašují do zahraničí, zvláště do
Německa. Na druhou stranu se neustále objevují kříže nové. Nejvíce takových
objevů přichází poslední dobou z východních Čech, což odporuje zažitému názoru,
že tvůrci křížů na našem území byli ponejvíce němečtí kolonisté. Konečně na
vzrůstající zájem o tuto zajímavou část národní historie zareagovali i někteří
vydavatelé map. V posledních vydáních série Klubu českých turistů jsou už
například na mapách pro rozlišení od božích muk označeny smírčí kříže speciální
značkou.
HRANIČNÍ KAMENY A CELNÍ ZNAMENÍ
Ne všechny kamenné kříže a stély, které
nacházíme, však vznikly jen v souvislosti se smírčími smlouvami mezi
pozůstalými a vrahy. Ukazuje se, že hodně křížů postavili příbuzní na památku a
pro klid duše zemřelého, někdy jako varování pro poutníky na místě nešťastné
události, kterou nápisy nebo symboly na kamenech vysvětlují. Dozvídáme se tak,
že na místě došlo ke smrti pádem stromu, přejetí vozem, usmýkání koňmi, zabití
bleskem, závalem pod tunami bláta nebo hlíny a umrznutí. Poměrně časté jsou
tyto kameny a kříže na Vrchovině v okolí Jihlavy, Žďáru, Třebíče, Pelhřimova a
Humpolce nebo na Moravě v okolí Olomouce, Brna a Uherského Hradiště.
Některé kříže či kamenné stély se dají
vysvětlit či dokonce historicky doložit jako prastaré hraniční kameny. Jinou
zajímavostí je, že v některých kamenných křížích, zvláště ve východních
Čechách, nalezneme stejně jako v prastarých keltských hraničních kamenech
zvláštní vyhloubené otvory. Zatímco význam, jaký měl otvor u Keltů, neznáme,
podle našich prapředků měl důlek zázračnou moc. Věřilo se například, že pokud
dívka do tohoto otvoru o půlnoci zastrčí pár vlasů toho, na koho si myslí, spolehlivě
to v onom šťastlivci vzbudí vášeň a lásku. V severních a západních Čechách se
zase věřilo, že z něho vyškrábaný prach má uzdravovací schopnosti.
Někdo kamenné kříže přisuzuje misijní cestě
Cyrila a Metoděje. Údajně měly tyto kameny ukazovat
směr jejich putování. Na rozdíl od jiných
zemí se však žádný z kamenů na našem území k této variantě nedá historicky
přiřadit. Ze stejného důvodu je nutno odmítnout i teorii, podle které jsou
kříže symbolem germanizace. Stačí se totiž podívat na mapu výskytu křížů a
stél, abychom okamžitě viděli, že se s těmito památkami můžeme setkat nejen v
oblastech dříve obydlených sudetskou menšinou, ale i v krajích ryze českých, a
dokonce i v těch částech Německa, které dříve byly součástí Čech. Jeden z
takových důkazů můžeme najít na hradě Ojvín v Lužici, který kdysi patřil Karlu
IV. Pod berličkovým křížem vyrytým do skály je dodnes patrný letopočet z roku
1336, kdy celé území bylo nejen pod českou nadvládou, ale původní obyvatelstvo
netvořili Němci, ale naši lužickosrbští "bratránci".
Některé kříže vzniklé v 17. století byly
vztyčeny z náboženských důvodů na oslavu vítězství katolíků. Také otřesné
zážitky ze třicetileté války se odrazily v tradici smírčích křížů. Podle
pověstí jsou pod některými pohřbeni v boji zabití či jinak zamordovaní švédští
vojáci, např. na Českolipsku. Krásný pískovcový kříž u Velenic říká, že zde byl
zabit místní sedlák, jehož pacholek zběhl k nepřátelskému vojsku.
Utrpení z jiné války, která se přehnala přes
naše území, dosvědčuje kamenná deska s reliéfem kříže a vytesanou kuší. I když
tomu vyrytý letopočet 1665 odporuje, pověst říká, že zde, pod kopcem Tábor v
okrese Jičín došlo ke krvavému boji mezi rakouskou a pruskou hlídkou. Na
některých místech muselo v minulosti opravdu dojít k bojům, protože když se na
konci 19. století pod vlivem módního zájmu o kamenné kříže pod
"válečnými" kameny začalo kopat, našly se tu lidské kosti, zbraně
nebo dokonce součásti válečnické výstroje. Jedním z míst, kde byly pod smírčími
kameny nalezeny a vykopány pozůstatky obětí útoků, je i kamenný, 70 cm vysoký
kříž s letopočtem 1700 u potoka Černá na Jičínsku, kde neznámý vrah zákeřně
zastřelil z oken brodské hospody jízdního kurýra.
Ačkoliv mezi kamennými kříži jsou početně
zastoupeny jen několika procenty, jsou kruhové křížové kameny velmi zajímavé.
Vyskytují se až na nepatrné výjimky v západních Čechách. Podle jedné z teorií
to jsou zbytky celních znamení na starých kupeckých cestách. Velmi nápadná je
jejich podoba s bretaňskými keltskými náhrobními kameny. Jeden z
nejmajestátnějších "keltských" kamenů je obrovská, více jak 135 cm
vysoká kamenná stéla s trojicí kruhů s vytesanými kříži, která má naprosto
věrné kopie nejen v západní, ale i jižní Francii. Stojí usazená na kraji lesa
mezi skalami u Lubence na Rakovnicku. Jen o několik kilometrů dále u Ležky
najdeme další skvěle zachovalou kruhovou stélu na klínové základně s vytesaným
berličkovým křížem, vysokou 120 cm.
Největší z nich, vynikající pozdně gotická
kamenická práce, je 142 cm vysoký kruhový kámen s vytesanými otvory
napodobujícími kružbu gotických oken, který nalezneme na nádvoří hradu Loket.
Ne vždy však teorie o celních znameních může
obstát. V Bezděkově u Tachova je další keltský kříž, neobyčejně plasticky
zarostlý do kořenů staré lípy, na žádné obchodní cestě ale neleží. Nedaleko
Tachova, v obci Vítkov, stojí hned dvě "keltské" kruhové stély. Podle
místních lidí jde o tzv. husitské kříže, protože v těchto místech tábořila husitská
vojska před vítěznou bitvou s křižáky. Protože však mají na zadní straně vyrytý
symbol rychtářského práva (žezlo a sekeru), je možné, že skutečný důvod jejich
vzniku musíme hledat v uplatňování starého práva svobodných hraničářů z Českého
lesa.
Podobně záhadně se tváří kruhová keltská
stéla v křoví na opuštěné silničce za Lomem u Tachova s vytesaným klínovým
křížem a výstražným znamením na boku, tvořeným mečem a uťatou rukou. Zdá se, že
na tomto místě došlo k useknutí ruky nepoctivému lapkovi.
Ať už ale byly důvody pro vznik smírčích kamenů, stél nebo křížů jakékoliv, dnes jsou to vzácní a tajemní svědci historie. Za svými chladnými a mlčícími obrysy skrývají utrpení, bolest, krev a žal a stále varují oním latinským Memento mori - Pamatuj na smrt a buď druhému přítelem, ne vlkem.
Zdroj informací:
http://www.smircikrize.cz/krize/obrazky.htm
http://krize.muzeum-as.cz/cl10.htm
http://zeth4beatz.blog.cz/0706/tajemstvi-smircich-krizu
Patron ročník 16 4/2005