BEZDRUŽICKÝ ZÁMEK
Proč není tak známý
jako mnohé jiné stavby tohoto druhu?
Autor:. Gustav Černý
Proč tomu tak asi je? Proč není tak proslavený jako mnohé jiné stavby tohoto druhu, mnohdy menší a v horším stavebním stavu, nežli je zámek v Bezdružicích?
To jsou otázky, které často pokládají návštěvníci tohoto krásného koutu Plzeňského kraje.
Zkusíme na tyto otázky trochu zjednodušeně, ale pravdivě odpovědět.
Původní stavbou nad Bezdružicemi byla tvrz, datovaná ve 13. století. Ve druhé polovině 14. století byl vystavěn kamenný hrad, který sloužil bezdružické větvi Kolovratů až do první poloviny 16. století. Potom hrad koupili Elpognárové, kteří zadlužené panství prodali pánům ze Švamberka. To bylo v roce 1569. Švamberkové hrad téměř neužívali. Sňatkem přechází vlastnictví hradu na Heissensteiny, za jejichž vlády došlo k tragickému povstání poddaných bezdružického panství na Ovčím vrchu, které bylo krvavě potlačeno. Pak přešly Bezdružice s hradem do rukou dalších majitelů, kteří je vlastnili jen krátce. Exekučním prodejem se celé panství dostalo do rukou šlechtického rodu Löwensteinů, který se nesmazatelně zapsal do tváře tohoto kraje a který vlastnil panství a hrad, vkusně přestavěný v letech 1772-1776 na pohodlný zámek, až do roku 1945.
A nyní můžeme odpovědět na otázku, proč není Bedružický zámek tak proslavený jako jiné podobné stavby. Je to hlavně proto, že byl celá staletí pro veřejnost uzavřen. Po poslední přestavbě sloužil jen jako správní sídlo úředníků panství a nebyl zařízen pro delší pobyt majitelů. Aby se stavba alespoň nějak užívala, předali ji dědicové bezplatně rakousko-uherské státní správě, která zde zřídila soud a vězení. Soud zde fungoval ještě několik let po roce 1945. Po určitém čase byl pak objekt předán firmě ČKD Praha, jako rekreační středisko pro zaměstnance. V té době to bylo dobré řešení, protože podnik měl prostředky pro alespoň nejnutnější údržbu stavby. Ale to znovu nebyl zámek běžně přístupný pro veřejnost, proto se nikde neuváděl jako turistický cíl. To mělo ten následek, že v podvědomí lidí není, nebo alespoň do nedávné doby nebyl, jako cíl výletů zapsán.
To se ale před několika lety úplně změnilo. Zámek získal nový majitel, který za velkých finančních obětí celou stavbu zcela zrestauroval a do vínku jí dal úplně novou náplň a nový smysl. Zámek Bezdružice se tak stal velmi přitažlivým svým dominantním umístěním v krajině, kdy vyniká celkovou vnější úpravou. Uvnitř pak, v dokonale opravených sálech, návštěvníkům nabídne trvalou výstavu českého uměleckého skla z dílen našich předních sklářů, jejímž zlatým hřebem je originální, skleněný Bezdružický betlém. Dále pak trvalou exposici věnovanou životu a dílu Kryštofa Haranta z Polžic a Bezdružic. Podařilo se vystavit řadu dokladů a vyobrazení z jeho života i odkazu, který nám tento český renesanční šlechtic zanechal.
V zámku jsou pak i hostinské prostory pro ubytování náročných i nenáročných hostů. A zámecká restaurace se už stala pověstnou svojí výtečnou kuchyní.
Tak proto je možné tvrdit, že Bezdružický zámek už není na okraji zájmu turistů,ale stal se již před několika lety rovnocenným, né-li přitažlivějším cílem pro výlety návštěvníků tohoto turisticky velmi zajímavého kraje.
Blízkost léčebných lázní Konstantinovy lázně, dává návštěvníkům možnost projít se lázeňským parkem, ochutnat minerální vodu, podívat se do původního zdroje minerálky-Rudolfova pramene. Návštěvník se dozví vše o vzniku a historii léčebných lázní. Jak to bylo, když sedláci z blízké vesnice začali lázně primitivně provozovat. A jakou roli hrál v moderním rozvoji lázní jeden z příslušníků rodu Löwensteinů, Dominik Konstantin, ten, který pochopil význam minerální vody a rašeliny pro léčbu člověka. Její vhodnost a kvalitu nechal ohodnotit v laboratoři již tehdy existujících Mariánských lázních. Jasnozřivě poznal možnosti, které zdejší příroda lidem nabízí, Od neúspěšných majitelů Lázně Nová ves odkoupil a zasloužil se o založení nových, moderních lázní,které byly později pojmenovány jeho jménem a do dnes se jmenují Konstantinovy lázně.
Návštěvník může projít okolí
řadou dobře značených a zajímavých naučných stezek i použít ostatní turistické
i vynikající cyklistické trasy. Tato zvlněná krajina učarovala minulým generacím
svým zvláštním kouzlem. A každý, kdo tu jednou byl, jistě potvrdí, že učarovala i nám, současníkům. Je toho
hodně, co bezdružicko svým občasným i
častým návštěvníkům nabízí. Stačí to zkusit a přijet.
21.ledna 2008